Přidat odpověď

wer....

Já si podrobně vedle účetnictví třikrát v životě - na VŠ, kdy jsem měla peněz fakt málo, když jsem zrovna neměla brigádu, tak jsem věděla že si buď koupím knížku nebo půjdu do kina nebo si koupím něco pro sebe... Pak když jsem začala dělat na plný úvazek, tak jsem byla nadšená, že mám konečně peníze.. a ejhle, ony se, potvůrky nějak ztrácely. A černou dírou se ukázaly právě takové ty drobnosti typu " Mám hlad, domů se dostanu až za hodinu, koupím si koláček, je to jen pár korun..". A pak, když jsem ještě byla na MD a rozhodli jsme se stavět, potřebovali jsme pořádnou finanční rozvahu. takže manžel stáhl nějaký program a začal do něj sázet všechny výdaje. třeba kafe za pade jednou za měsíc jsem nehlásila, ale dodnes mu dávám všechny účtenky a on vede přehled. Má rozdělené třeba i potraviny do různých kategorií. A fakt dobře vyskakují různé zajímavosti - jak poporostla mladší, tak jsme začali víc spořit na její kroužky a tábory, začali jsme víc třeba dávat do kolonky "oblečení" a podobně. Zase třeba už tolik virtuálně nespoříme na vybavení zahrady. Každý měsíc odešleme na dva spořící účty - na jednom šetříme na věci, které budeme potřebovat za dlouhou dobu - buď studium dětí nebo něco, až budou chtít odejít z domova a pak na takové věci jako povinné ručení, nové větší spotřebiče do domácnosti ( spočítali jsme jejich životnost a teď už šetříme na to, aby byly peníze, až doslouží), právě ty tábory, kroužky, pojistky... Takže třeba v lednu, kdy platíme hodně věcí, máme lokální propad na účtu, ale zase víme, že třeba za tři měsíce už na něm bude znova dost peněz.