Přidat odpověď

Zefýr, já jednou byla skoro měsíc nemocná, děti byly malé, nejmladším byl rok a tři roky, byla to dost katastrofa, muž je sice nenechal zemřít hlady, ale teprve se za pochodu učil pustit pračku a absolutně nezvládal logistiku domácnosti, přitom je to člověk inteligentní a pracovitý, ale je zvyklý dělat jednu činnost a v té se vrtat, ale takové to nandat pračku, myčku, pustit je, složit uschlé prádlo, žehlení by ho ani nenapadlo, vytřít, on to neumí, takže nádobí řešil, když nebyla ani jedna lžička, prádlo, když došly ponožky, vytře, až když se přilepí k podlaze apod. Když jsem se jakžtakž zmátořila, byla domácnost v dost neutěšeném stavu, i když snaha se muži upřít nedala, ale nezvládal. Teď se staršími by to asi dal lépe, ale tehdy tedy nic moc. V tom stavu, jak to bylo tehdy bych trvale žít nechtěla, tak mi nezbývá nic jiného než pracovat v té domácnosti víc.