Přidat odpověď

Alraune,
tak já to tak mám od poměrně útlýho věku.
Když jsem něco chtěla, hledala jsem cesty, jak to získat tím, že na to VYDĚLÁM (od chvíle, kdy to šlo, jako malá jsem se to snažila z někoho vytáhnout... a když řekl, že ne, no tak holt ne).
Nikdy jsem nebyla dítě, co střádá do prasátka a těší se, že tam bude na něco mít ZA ROK.
Ale u nás v rodině je možná ten vztah k šetření hodně poznamenaný fakt až úchylně šetrnou babičkou, která nám zabavovala i nový hračky, protože by se "poničily". Po její smrti jsme našli v zamčený skříni plnej regál hraček, některý ještě v originálních obalech.