Přidat odpověď

spíše jde o to, že manžel má naprosto odlišné vnímání toho, čemu už já říkám bordel a on to zdaleka ještě nevidí. V okamžiku, kdy to přeroste i jemu únosnou míru, pak uklidí i on. Jen ta moje míra je sakra jinde než jeho.
A s vařením to je stejné. Já udělám lasagne, svíčkovou, upeču kuře, kachnu ... cokoliv. Můj manžel uvaří krupicovou kaši. Uvařeno dle něho je. A děti to milují stejně jako tu svíčkovou s domácím knedlíkem.
Jenže jídlo u nás tolik neřeším, to by problém nikdy nebyl.

Když odjedu pryč a pak se vrátím, tak děti nebudou určitě špinavé a vyhladovělé. On i vypere. Ale bílé utěrky dá k černému prádlu. Že teď jsou šedé, mu fakt nevadí. On to nevidí. Štvát to může tak akorát mě. A já mlčím, protože v tom nevidím konec světa. Tak je mám teď šedivé a příležitostně aspoň koupím nové. Ale utírají stejně, že.
Jednou jsem musela na operaci a manžel byl pár dnů se dvěma tehdy ještě fakt malými školkovými dětmi sám. A neuměl tehdy ještě učesat dceru. TAk prostě vzal hřeben, gumičky, sponky do školky a poprosil paní učitelku. On si se vším poradí Tedy zastoupí plnohodnotně .