Přidat odpověď

Lízo,
o babičku se starám 24/7. Ale demence neznamená, že je to permanentní troska (jak jistě víš), má své světlé momenty. A stále si uvědomuje svoji individualitu a je pro ni důležitej pocit samostatnosti. Aspoň v určitém měřítku. Proto se snažíme, a dokud to půjdey snažit budem, aby mohla zažívat chvíle "samostatného dospělého života". Dokud to půjde a dokud o to bude stát. Do hospody na kafe trefí... a manžel má domluvu se štamgasty (stejně jako my se sousedy), že kdyby ji potkali mimo "vymezený areál" naší ulice, dají mi vědět.
Podobně je informovaná vedoucí klubu seniorů, kam babi zatím dochází.
A občas si ji přijdou "vyzvednout" její kamarádky - vrstevnice z ulice, a projdou se kolem bloku, popovídají si.
Zkrátka dokud to trochu jde, snažíme se jí dopřát i sociální život mimo domov... Aspoň ten zbytek, v rámci jejích schopností a v závislosti na aktuálním stavu.
Jsou ale i dny, kdy je úplně mimo,to pak je dům zamčenej a klíče schovaný (já s ní jsem doma nonstop), aby nemohla zdrhnout.