Přidat odpověď

Připomnělo mi to zážitek z doby, kdy mi bylo 22 a cestovala jsem sama po USA. Procházela jsem se po French Quarter v New Orleans a náhle mě oslovil starší muž v polo triku, prý že bych neměla mít na batohu přivázaný ten kyblík, že to zbytečně přitahuje pozornost. No, tahala jsem s sebou kyblík od naprosto šílenýho míchanýho drinku, který jsme den předtím popíjeli v jednom baru v Memphisu s nějakým mladým Australanem a Amíkem, co slavil narozeniny se svou bývalou a současnou holkou (vypadaly obě úplně stejně). Řekla jsem OK, když myslí, že kyblík dám pryč. On se začal vyptávat, prý že je pilot na penzi a dělá teď nějaký časopis pro piloty, no, netrvalo dlouho a přesvědčil mě, že s ním mám jít do jeho luxusního hotelu, abych se mohla umýt a najíst se a odpočinout si. Prý že se rád stará o mladé lidi na cestách. Nechápu, fakt jsem s ním vlezla až na hotelový pokoj, dala si sprchu, pak jsem se nadlábla v nějakém VIP salónku, nechal mě zavolat si domů rodičům. Zaplavala jsem si v hotelovém bazénu a pak že tam mám s ním přespat. To už teda na mě bylo moc a odmítla jsem, že musím jet do Washingtonu, že to vážně nejde, že mám plán. Nedal ale jinak, zavolal svému známému do Washingtonu, taky postaršímu pilotovi, že musím spát u něj. To už je ale další story. Dodnes si občas řeknu, co by asi bylo, kdybych zůstala spát v tom hotelu s pilotem v jedné posteli. Fakt byl takový altruista? Nevím, neměla jsem na to nervy.