Přidat odpověď

Já vim. A vážím si toho, že se "mám dobře", to nezpochybňuju. Taky jsem pro to musela něco udělat, ale to už je jiná pohádka....

Jen chci říct, že všechno fakt zbytečně v ČR řešíme a dramatizujeme. Na všechno jsou tabulky, do kterých se musíme nějak vejít - vidím to třeba na dětech. V zahraničí chodí děti do kroužků a nejdůležitěší ze všeho je, aby je to bavilo. Protože jinak s tím v pubertě seknou. Tzn. trenér trénuje, ale tak nějak hezky, aby to děti bavilo, aby byly spokojené a ne vyřízené a seřvané. Nechají děti lítat po tělocvičně a venku a nikdo nezvyšuje hlas. V ČR mi nevzali dítě do kroužku na sport, který chtělo dělat, že prý je na "nějakou úroveň" už moc starý a že by s ním byla spousta práce, ať jde prý jinam. Klukovi bylo 10 let a dělat to opravdu chtěl. V zahraničí se mi nikdy nic podobného nestalo - baví to dítě? pak super, ať přijde a zapojí se. Je individualta? Proč ne, každý jsme nějaký. Je mu třeba 15? no a co, nikdy není pozdě a když ho to baví, prima.

Prostě lidi jsou v zahraničí v pohodě.

Já jsem doma v ČR, jsem Čech jako poleno a jen mě ten "náš" přístup k mnoha věcem mrzí. Přijde mi to hodně zbytečné, něco pořád dokola řešit a ne jen tak žít.