Přidat odpověď

Nevím, jestli smutný a uhoněný, ale kolem sebe vídám a hlavně slýchám hodně nespokojenejch lidí. Možná se furt za něčím marně honěj. Liší se to místo od místa a taky podle jinejch věcí (třeba v Praze mi přijde hodně lidí napohled dost spokojenejch, ale taky hodně na první pohled výrazně nespokojenejch).

Dlouholetá zkušenost mi říká, že u nás bez ohledu na místo hrozně zabírá stěžování si (hlavně na "tamty", co za "to" můžou): když se třeba v autobuse dva lidi bavěj o tom, jak je hrozně, často se k nim spontánně přidaj další. Ale když se dva bavěj o tom, jak je fajn (a to je slyšet o poznání míň), nepřidá se nikdo. A v tom autobuse to přidávání se k nářkům vyjde najevo tím spíš, že u nás je obvyklý držet si velkej obrannej osobní prostor, většinou kdo může, obsadí volnej dvojsic a ještě si vedle hodí krámy, aby mu tam pokud možno nikdo nevlez.