Přidat odpověď

Šuplíku - pro mne není problém nemít hodinky, ale to sledování času. Proč to dělat, když mě to neúměrně stresuje? Stálý stres není pro organismus dobrý. Necítím se tak dobře, tak jsem si fungování nastavila tak, abych tím stresem netrpěla. Neomezuje to nikoho a mně to pomáhá - nevidím na tom nic špatnýho. Nikomu neslibuju, že přijde tam a tam včas - nebylo by to správný, rovnou řeknu - no, mohli bychom se sejít tam a tam asi tak v tolik a tolik, přesný čas nejsem schopná dodržet, tak se omlouvám, dávám rozmezí. A když řeknu, že tam dorazím nějak po pátý, co myslíte, max. do 5,45 hod, tak to beru tak, že bych to měla dát kolem pátý, což teda nezvládnu, ale rozpětí 45 minut už v klidu dám. A jestli dotyčný přijde v 5,45, ale já to dám v 5,25 - to nevadí, nic se neděje. Pochopitelně se s nikým nikdy, a to skutečně nikdy, nescházím venku na ulici - tam čekat by vadilo i mně.
A jak píše Evelyn - má práci takovou, že musí tam být včas a to jí způsobuje stres. Já dokázala vyeliminovat tento faktor, tak fakt nevím, proč bych si měla přidělávat vrásky tím, že někdo si myslí, že by se mělo.
A když s tím někdo má problém, že prostě trvá na přesném času, tak to pardon, nemohu sloužit, ale může se za mnou zastavit, až budu doma od do - a pak ať si přijede v tom rozmezí, kdy chce.