Přidat odpověď

Jani, to je pravděpodobný, že měla ségra smůlu. Já si dle mé několikaleté zkušenosti v jedné firmě o Polácích nic extra nemyslela, ale pak jsem po 10 letech zase spolupracovala s jinými Poláky a ti byli úžasní. S Angličany mám povětšinou dobré zkušenosti, ale taky i špatné. Teda nechodila jsem s nimi, jen spolupracovala na několika projektech. Prostě jako v každém národě - jsou to lidé dobří i horší včetně "nadání" na vztahy/manželství.
Mě jen na Zetkovi baví, jak "někteří muži mají rádi poddajné ženy, ale ženy mají vypočítavost danou geneticky".
Doufám jen, že se neumí korektně vyjádřit a ve skutečnosti to až tak nemyslí. Jinak z vlastní zkušenosti mě bohatství spíš odpuzovalo (ve věku na vdávání - tedy 21 letech), ale teď, ve 40, by mi rozhodně vadil ten chudý hoch - prostě je to i jiné v různém věku. Z mých kamarádek pokud vím, žádná boháče nehledala, prioritou byla zábavnost, inteligence a laskavost muže a pod. Ale atraktivita země (západ) jistou roli asi taky hrála. Já si ´teda vzala Čecha, cizinci mě nelákali právě kvůli kulturním rozdílům.
Ale všeobecně, i mezi Čechy, byl výběr teda sakra těžký, patřím k těm, komu se někdo jen tak nelíbí - jsem hodně náročná (čímž nemyslím namyšlená, naopak jsem hodně tolerantní, ale mám velké zábbrany si někoho pustit k tělu). Zvlášť, když jsem pak zjistila, že to nebyla úplně dobrá volba