Sylvo, mluvite mi z duse, uz jsem se pri procitani zdejsich prispevku bala, ze jsem jedina "divna" mamina v tomhle state. Hrozne mi vadi, ze mi okoli neustale vnucuje svoje predstavy, ze jsem si v porodnici musela "vybojovavat" prirozeny porod (a stejne to byla jen jakasi napodobenina prirozeneho porodu, protoze napr. polohu jsem si vybrat nemohla), ze jsem se casto setkavala s nepochopenim, kdyz jsem nosila dite v satku (dite, ktere bylo v satku naprosto spokojene a vzdy do 10 min blazene usnulo, kdezto v kocaru vydrzelo rvat celou prochazku) apod. Proc neustale vsechny tak popuzuje, ze nekomu muze vyhovovat neco uplne jineho? Snim o dobe, kdy nebude na vyber jen mezi porody v nemocnici v soucasnem pojeti a porodem doma. Snim o porodnich domech, kde se nikdo nebude podivovat, ze chci rodit ambulantne. Ze chci mit jistotu zazemi pro pripad komplikaci, ale pritom si chci porod v klidu prozit. A nechci pritom v porodnich bolestech cestovat pres pulku republiky, abych si svuj sen mohla splnit, protoze v okruhu 150 km zadna alternativni porodnice neexistuje. Jsem vdecna autorovi clanku, ze se snazi pohnout zazitymi predsudky, i kdyz by to zrovna jemu, chlapovi, ktery nikdy rodit nebude, mohlo byt sumak.
Předchozí