Přidat odpověď

Evelyn,

ale já v žádným případě neobhajuju komunismus, byl to obludnej režim a lidi deformoval.

Ale nějak mi ty radikální prohlášení "jábychnikdy" v době, kdy už dávno dávničko o nic nejde, trochu vržou.

Protože v tý době většina lidí držela hubu a krok, protože nechtěli mít problémy, a neznám krom disidentů nikoho, kdo by nikdy neudělal žádnej ústupek typu účast v prvomájovým průvodu nebo vlaječky v oknech, aby neměl problémy.

A znám minimálně dvě manželství, kde byl jeden z partnerů ve straně a ten druhej v jednom případě věřící, jehož rodině navíc sebrali majetek (takže ten fakt neměl důvod k lásce k nim) , v tom druhým je prostě jen neměl rád. Ale režim neměli rádi ani ti partneři, kteří do té strany vlezli, a udělali to čistě pragmaticky kvůli postupu v zaměstnání. Prostě v té době to tito konkrétní lidi, které jsem měla možnost sledovat, brali tak, že je to opravdu "na věčné časy" a že s tím sice nesouhlasej, ale musej v tom žít a žít podle pravidel danejch v tý době, a ty pravidla říkaly, že když nebudeš komunista, tak nemůžeš bejt ani střední šéfík, a oni chtěli dělat toho šéfíka.

Není to žádný extra hrdinství, ale ty konkrétní lidi osobně znám celej život a to prostě nebyly žádný sv.ně. Život prostě není černobílej, i když by to bylo pro nás pro všechny podstatně jednodušší.