Přidat odpověď

Inspirovalo mě téma Manželské etudy, kdy se často objevuje situace, kdy muž byl hodně aktivní a měl koníčky mimo rodinu, celá rodina byla na ženě a když děti odrostly, tak manžel měl pořád ty své koníčky, které provozoval kontinuálně, ale žena tam měla "díru", najednou velký prázdno a neměla na co navázat.

Druhá otázka je, jestli tam opravdu bylo něco, na co by šlo navázat (tj. jestli vůbec nějaký koníčky měla), ale v téhle souvislosti mě napadá spousta věcí.

1. Měly jste před založením rodiny nějakého velkého koníčka? Měl ho váš partner?
2. Jak to bylo s koníčkem PO založení rodiny - provozovaly jste ho dál? A pokud jo, tak v původním rozsahu nebo v nějaké omezené míře? A váš partner?
3. Jak je to teď, když děti odrůstají? Máte potřebu se k tomu koníčku vrátit (pokud jste ho přerušily), už vás mezitím přestal bavit, nebo ho provozujete pořád ve stejné míře? A partner?
4. A máte potřebu provozovat aspoň nějaké koníčky spolu?


Já to mám takto:

1. před založením rodiny (přičemž rozhodující byl příchod dětí, nikoli spolužití) jsme měli společného koníčka a provozovali jsme ho zhruba stejně intenzivně (sport)
2. po založení rodiny jsme ho shodou různých okolností přestali dělat úplně
3. teď bychom se k němu už vrátit nemohli, ale pokud jde o mě, tak už bych ani nechtěla, ale jak děti odrůstají, tak cítím potřebu si zase něco najít. Ale jak tam byla přerušená ta kontinuita, tak se musím přiznat, že se mi to nehledá úplně jednoduše.
4. Naštěstí se podařilo, že nás oba začal bavit jeden druh sportu, který se dá provozovat i rekreačně. To považuju za kliku, protože bych chtěla, abychom měli aspoň nějaké záliby společné.

Pokud jde ještě o tu kontinuitu těch koníčků, tak za největší problém u sebe považuju "čekací doby", kdy se člověk sice přímo dětem nevěnoval, ale musel tam být jako dozor, a taky to, že mi bylo blbý pořídit si rodinu a pak být věčně v luftě a hodit to na hrb manželovi (ale stejně tak bych těžce nesla, kdyby to udělal on mně). Tady vnímám určitý rezervy u sebe, že možná nebylo nutný být na sebe tak přísná, ale stejně by to naráželo na to, že bych asi nemohla navázat na ten původní koníček a začínat s něčím novým by v tu chvíli bylo moc náročný a ani se mi vlastně nechtělo.