Přidat odpověď

No, nevím.
Na modelovém příkladu znám člověka, který byl u babiček pořád, takže jeho matka plně využívala "výhod" půl prázdnin u jedné babičky, půl u druhé a dobře- společná dovolená u Balatonu.
V mládí tedy žila v létě bezdětným životem, v roce pravidelně taky.
Jako babička nefungovala nikdy, vede svůj život a má koníčky, což každý respektuje.
Zároveň si už předem činí nároky na péči ve stáří, protože to je povinnost dětí.
Takže pomoc s dětmi, svůj vlastní život bez pomoci komukoliv a pak postarání od jiných.
To je život v kostce osoby A.
Dítě ovšem bylo u babiček, kde být ani nechtělo, nemělo kamarády, ale obecně to není nic k politování.
Když dítě vyrostlo a mělo děti, tak bylo bez pomoci s nimi a když přijde čas, kdy nastává volnost pro vlastní žití, tak má povinnost se postarat o rodiče.
V kostce mnoho povinností a malý prostor pro "svůj" život a to jen proto, že osoba A nevrací nic, co jí vesmír poslal a ani si "nepředplácí" budoucnost.
Nějak si nemyslím, že je super umět z rodiny vycucat to dobré a zároveň jí nic neodevzdat.
Vždycky je to na úkor někoho, když to není vyváženo.
Že někdo se podiví nad tím, že jiný chce v nemohoucnosti veškerou pomoc, když sám ji nerozdával není žádné vyhrožování. Prostě se právem cítí využit a podle mě má i plné právo, pokud si to srovná sám se sebou, říct že on má taky nárok na svůj život a ať si ona osoba najme na starání se někoho třeba v DD