Syn si klavír vydupal ve 4,5 letech. Úderem 5. narozenin začal chodit do ZUŠ na nástroj a byl nadšený. Paní učitelka v něm asi viděla nějaký talent, tak zvyšovala nároky. Čím byl staší, tím bylo méně pochval a více kritiky. Vydržel tam celkem 6 let, poslední rok už bylo utrpení pro všechny.
Toto září už nenastoupil a klavír obchází velkým obloukem a NIKDY už k němu prý nesedne. Ani ŽÁDNÝ jiný nástroj rozhodně nechce. Mrzí mě to množství času a energie, které jsme tomu já i on za ty roky věnovali.
Lituju, že jsem dřív neřešila změnu učitelky. Možná by to pomohlo. Když jsem to začala řešit, syn už nechtěl o klavíru slyšet za žádných okolností.