Přidat odpověď

Eudo,

přesně .

Myslím, že vytvoření vztahu se ubírá poměrně nevyzpytatelnýma cestičkama. Moji pěstouni hlídali vždy, když jsem to potřebovala, o děti se zajímají, ale třeba už neměli sílu na to, aby si je brali sami na několik dní o prázdninách. Kdybych je o to požádala nebo to nutně potřebovala, tak by to určitě udělali, ale zmáhalo by je to, a já jsem je do takové situace nechtěla dostávat.

Ale trávili jsme třeba část prázdnin společně tak, že já jsem obstarávala děti, aby oni s tím neměli starost, ale čas jsme trávili společně všichni. A já jsem se vždycky aktivně snažila jim zprostředkovat nějakej společnej čas tak, aby to nebyla nadměrná zátěž.

Nevím, jestli jsem to dělala dobře, ale mám dobrej pocit z toho, že jsem v tomto směru dělala co jsem mohla, aniž bych kladla nějaký přehnaný požadavky. A myslím, že vztah maj oboustranně hezkej.