Přidat odpověď

Asi ano - možná by mě to ani nenapadlo, kdybych se cítila přijímaná - ale tak to právě nebylo. Od určitého věku jsem dobře vnímala a kolikrát slyšela od mojí babičky /to byla taková "držka"/, že se naši mají srovnat a nechat mě v klidu, protože nemají důvod pro kritiku. A pamatuju si i, jak na táboře jsem nechtěně vyslechla hovor mezi tátou a jedním z vedoucích po našem příjezdu - nevím, proč o mně začal hovor, ale ten vedoucí řekl tátovi - nemůžeš tu holku už nechat, stejně je ti nejvíc podobná. A táta uraženej se ohradil - ale prosím Tě, ona ani náhodou, koukni na Y, ta je celá já /moje sestra/.
A až když jsem se zvedla a fakt jim začala dávat kapky, tak najednou jsem měla klid - do tý doby to byla stálá buzerace a pořád bylo něco málo.