Přidat odpověď

Nemyslím, já jsem taková furt. Vždycky jedničkářka, ale na ZŠ miliony poznámek za podobné krávoviny (nemá, nepřinesla, zapomněla)... Naštěstí jsem šla pak hned od šestky na gympl a tam se to už neřešilo.

V rané dospělosti (na VŠ) jsem se to jednu dobu snažila přebojovat. Vytvořila jsem si solidní náběh na obsedantně kompulsivní poruchu, bo jsem cca každých 10 minut kontrolovala kabelku, jestli tam mám peněženku, doklady, klíče a mobil. Vracela jsem se ke dveřím, jestli jsem opravdu zamkla.

Pak jsem to vzdala. Nechala jsem si jen pár "naučených" rituálů na kontrolu nejdůležitějšího.

Proto bych své dítě nedrezůrovala, když mu to není dáno, tak mu to není dáno. Na nejzásadnější věci bych mu pomohla vytvořit rituál. Ostatní není důležité, byť chápu, že to může být protivné.

Dodržet princip - věc má své místo, nedám jí jinam, nezvládám doteď.