Přidat odpověď

Trpělivostí.
Postupně se to zlepší věkem, u nás to jde pomalu ale jistě. Už ztrácí jednu věc za týden. Ráno si ho fotím v čem a s čím odchází, posílám i manželovi který je stejný jako syn. Při vyzvedávání/přijití domů se snažím řešit okamžitě - jdu hledat. Nebo si napíši do mobilu k danému kroužku co v něm zůstalo.
Každý rodičák využívám přístupu do školy a hledám kde se co dá - naposledy syn tvrdil že v tv kalhoty nenechal (po tv přišel domů v teplákách) a šla jsem na jisto, samozřejmě byly v tělocvičně.
Syn dobře reaguje na nástěnky - směrem do bytu a z bytu má vypsané/nakreslené základní pokyny. Když ráno odchází, zamykám za ním pokoje ve kterých už byl, právě proto aby v nich zase něco neodložil co budeme hledat. Je mu osm let a je to výrazně lepší
Bohužel mě to stejné čeká s nejmladší dcerou (hlavní důvod proč jsem jí dala odklad, v první třídě syna jsem prakticky vydělávala pouze na jeho ztráty, dodnes by mě zajímalo kdo si vzal našich čtyřicet několik pilotů)
Vtipné je, že se synem se zlepšuje i manžel