Přidat odpověď

Bez spolupráce s námi by dcera pravděpodobně v tom věku chodila do školy v pyžamu, pokud by nevyrazila omylem místo do školy na nějaký kroužek.
Tak do páté třídy do pololetí jsme nad ní pořád bděli. Od těch deseti je to lepší.
Měli jsme snad všechno od tabulek po motivaci a tresty.
Pochopila jsem jen že nic nemá smysl. Není ani schopná si ohlídat mobil na kterém visí, ztratila ho asi 5x, většinou se našel, jen jednou odjel vlakem do neznáma.
Rozhodně nefunguje důslednost, nedávno jsme vedly debatu o svačině, kdy se vztekala že 7 let řešíme její vyndáváni z tašky. Říkala jsem jí, zda ji třeba nenapadlo, že 7 let to neresime z nějakého mého pleziru, ale protože je mamlas a není si to schopná zapamatovat ani za 7 let 🙄
Třeba psala povídku několik dnů, aby zajistila že si nedocetla zadání...jak to v ní skrtne, tak jede a zbrklost je její druhé jméno.
Říkám si že buď z toho vyroste nebo se odstěhuje a bude týrat sebe samu a já budu mít klid.