Přidat odpověď

U nás pomáhá řád, stereotyp a kontrola.

Než dítě odchází, zeptám se ho, jestli má nejdůležitější věci - klíče od skříňky, penál, úkol. Vše přitom nenápadně zkontroluji, klíče mu většinou někde koukají, ostatní při dávání svačiny do tašky.

Vše má své místo. Jasně, že dítě je bordelář, toto pravidlo stojí nervy mě i dítě, ale pomáhám mu v tom a věci na místo přemísťuji také.

Den je většinou stejný, ukony jdou po sobě tak aby si je zautomatizoval. Jakmile uděláme výjimku, třeba zůstane dýl u kamaráda, je ještě zmatenější a zbrklejší.
O víkendech to samozřejmě neplatí, ale o prázdninách nakonec na nějaký řád nejedem.

Já jsem stejná, taky jsem zbrklá, zapomětlivá a bordelářka. U mě platí "pánbíček ti to oplatí na dětech", kolikrát jsem to v dětství slyšela a nechápala jsem, teď už chápu.
Mě pomáhá to samé co dítěti. Akorát na rozdíl od dítěte jsem se naučila nějaký řád a stereotyp dodržovat, ale jakmile mi ho něco naruší nebo jsem nucena si vytvořit nový řád, jsem v háji.