Přidat odpověď

Konvalinko,
představ si, že moje máma taky ne. Navíc mě fyzicky trestala za každou pitomost. Prostě si myslela, že je to tak správně a takhle se vychovávají děti. A co jako? Ona je taková, já jsem úplně jiná. Pár let jsme se vůbec neviděly, nebyl důvod ani potřeba, pak jsme si jednou sedly, vyříkaly jsme si to a byl klid. Mmch., moje máma má s tebou společnou jednu věc - nulový sebevědomí. Celý život se chtěla zavděčit svoji mamince, která ji jen stírala a ponižovala. Teprve když maminka umřela, došlo jí, jaká to byla blbost a výrazně se jí ulevilo. Jenže to jí už táhlo na šedesát. Fakt má cenu marnit tolik let něčím, čeho stejně nelze nijak dosáhnout?
Ty nepotřebuješ, aby tě ocenila maminka. Jsi dávno dospělá. Potřebuješ ocenit sama sebe bez ohledu na to, co dělá nebo nedělá tvoje okolí a co si myslí nebo nemyslí nějaký chlápek ve vlaku. Takhle jen prudíš okolí svým vlastním pocitem nedoceněnosti. Jenže okolí tvůj život nevyřeší, to musíš udělat ty sama.