Přidat odpověď

Mno, taky si myslím, že asi nemá cenu pořád se zabývat skutečnými nebo i domnělými křivdami, které na nás napáchali rodiče. On to skoro nikdo neměl ideální. Nedávno tu o tom byla diskuze. Nemluvím samozřejmě o extrémech typu otec pedofilní násilník a matka alkoholička, ale naše máma třeba byla vždycky dost nestandardní osobnost a když mi bylo tak 11, duševně onemocněla, podle mě dost těžce. A nikdy se z toho už nedostala. V podstatě to bylo víc než příšerný a musím říct, že jsem milovala školu a nerada se vracela domů. Ale dneska už jsem dávno dospělá a mám tuto situaci snad vinit z nějakých mých dnešních problémů?