Přidat odpověď

Buchli,
jo, ale když nakonec co o tobě vypovídá pořádek?
Já jsme měla o 2 generace starší příbuznou, strašně nepořádnou a kvůli tomu i považovanou ke konci života za "blázna". Byla hodně bohémsky založená, pořád snila o čemsi a tak se napřed nevdala po 10 letech známosti i zasnoubení (ale ten nápadník byl na 99% gay) a pak se vdala čistě z rozumu už "v letech" a do půl roku byli od sebe. Krásně malovala, skládala básně, psala povídky, ale neuměla to nijak prodat, očekávala, že se nějak vdá a usadí, ale na to nebyla vhodný typ.
To, jaká je, nakonec nikoho nezajímalo, jejím hlavním poznávacím znamením zůstalo, že je nepořádná a to řešil opravdu kdekdo, včetně lidí, které to nemohlo nijak obtěžovat, jen je to udivovalo a pohoršovalo, když o tom nějak věděli. A táhlo se to s ní do smrti. Přesto se nenaučila být pořádná. Zemřela na ulici a protože její prádlo nebylo OK, nějaká sestra v nemocnici za to vynadala jejím neteřím, že jak ji mohly nechat takhle chodit, že by se měly stydět (do té doby byla zcela soběstačná tak co by neteře řešily). A dá se říct, že tohle vynadání neteřím nechalo největší "stín" na její památce, dost často se o tom pořád ještě mluví. Že to jinak byla hodná ženská, která by se rozdala, ale pro sebe nic moc nechtěla, se neřeší. Byla bordelářka, blázen a to všechno přehluší.