Přidat odpověď

Moje dnesni balonkova epizodka v metru mela nasledujici pokracovani:

Chvili jsem se kochala vznasejicim se balonkem a pak jsem ho chytila. Volne jsem ho privazala k informacnimu panelu naproti eskalatoru, aby si ho vzalo nejake dite. Ale jak jsem tak na nej koukala, prisel mi ten privazany balonek nejaky smutny. Napadlo me, ze bych ho mela zase odvazat a nechat poletovat. Kdyz si ho nejake dite samo chyti, bude z nej mit vetsi radost. V tu chvili ale vysla dozorci, odvazala balonek a odnesla si ho do kukane. Slus, schladila mi moji balonkove povznesenou naladu.

Jedu metrem a premyslim nad balonkem. Ci byl, co jsem s nim mela udelat, co by udelali jini a co se s nim stane. A najednou slysim - prejela jsme o dve stanice. Hmm, to je pri sobotnich intervalech nemile, prijedu pozde. Pockam si na metro v opacnem smeru a premyslim nad tim, jestli svuj pozdni prichod muzu omluvit ruzovym balonkem. A prejela jsem podruhe. No nazdar! Jine slusne spojeni neni, prijedu hodne pozde. Vyckam asi 10 minut, nastoupim potreti do metra a... "Kontrola jizdenek!" Behem mych cestovnich meditaci nad balonkem mi vyprsela pulhodinova jizdenka, ktera mi jinak na stejne trase staci i s rezervou. A vykladejte revizorovi o ruzovem balonku...

Prijela jsem o 800 Kc lehci, s vic nez pulhodinovym zpozdenim.