Přidat odpověď

Ruth - já tehdy vypěnila v situaci /vypěnila, že jsem si nebrala servítky a neřešila, jestli se to někoho nedotkne - ale slušná jsem byla, to jo/, když dcera měla nějakou hroznou chřipku, kdy dojížděla do práce svým autem přes hodinu a do práce při škole jezdila, aby měla na svůj podíl nákladů na společném žití s ním. A ten den mi zavolala z práce, že je jí hrozně zle a že se bojí jet domů autem, že by to nedala. Ten její neměl čas - já to víc neřešila, tak jsem jela. Vypadala strašně. Odjeli jsme k nám domů a tak nějak ona blábolila cosi o tom, že má doma službu a to znamená uvařit. To jsem neřešila,protože každýmu normálnímu bylo jasný, že nejenže není schopná uvařit, ale nejlepší je si lehnout a spát. To jsem jí nabízela i u nás doma v domnění, že ten její je v práci, takže lepší servis bude mít u nás doma. ale ona nechtěla a volala mu a on si teda pro ni přijel,protože já řekla, že ji nikam nepovezu, že zůstane u nás doma. a on přišel k nám domů, kouknul na ni, jak se balí, že pojede a hned začal, že ať si nemyslí, že vařit nebude, že celý den nejedl. A ona jak pipka, že si trochu odpočinula a že teda něco udělá. Já chvíli přemýšlela, jestli dobře chápu situaci a tak jsem se jen tak mezi řečí zeptala, jak bylo v práci. A dozvěděla se, že měl celý den volno a pro ni zajet se mu nechtělo, protože to je komplikace a když dojela tam, tak dojede zpátky, to je přece jasný. Ve mně chytly saze a řekla jsem mu to, co si bude pamatovat myslím dlouho. jenže dcera mi řekla, že to jsou jejich pravidla a že se do toho nemám plést. Tak jsem jí řekla, že nebudu, ale když tohle budu poslouchat u mne doma, tak mlčet fakt nebudu a ať přemýšlí. A pak jsme ji už rok neviděli.