Přidat odpověď

Tak já si myslím, že daleko víc než o tom, co se OPRAVDU stalo, je o VNÍMÁNÍ toho, co se stalo.

Jak tu někdo zmiňoval ta děcka dělající fakt bordel, před kterýma každej radši uteče, tak si je s dovolením vezmu jako příklad.

Ta by dělala bordel daleko větší, přesto by jim nikdo nic neřek.

Konvalinčiny děti se pravděpodobně chovaly zcela standardně, přesto je Konvalinka z výtky na jejich adresu nadlouho zpražená.

Myslím, že rozebírat, jak moc komu vadí řvoucí děti a jak moc asi Konvalinčiny děti řvaly, je odbočka do slepý ulice, a může být hodně zavádějící (v tom smyslu, že to pak může vyústit v to, že děti fakt možná řádily a že se tudíž pán na K. obořil oprávněně. Tak to K. může pochopit, tak bych to ve svým vztahovačným období chápala i já, a taky že mě nikdo nechápe a nemá rád a že vlastně dávaj za pravdu tomu blbcovi a že je to děsně nespravedlivý).

Myslím, že je lepší se zaměřit na to, jak to má K. udělat, aby "si to tak nebrala" a neprožívala to tak úkorně, pán byl prostě jen blbec nebo možná neměl jen svůj den.