Přidat odpověď

Konvalinko, nenapadlo tě , že každý má jiný standart pro hlučnost i chování.....já a moje sestra se taky lišíme v tom co děti můžou....kdyby ty moje hlučeli tak jako synovci, tak nás manžel asi vyžene, když byli v tomto věku, měl migrény, opravdu silné(zvracení, reakce na světlo a tak) takže museli být většinou hodně potichu.....a i moji kluci vnímají synovce jako velmi hlučná stvoření, nechápou jak to teta může vydržet a dovolit jim to.

Takže pokud byl mladík doma vedený jako dítě, že ve vlaku se sedí , kouká z okénka, nemluví, maximálně šeptá, aby se nerušili ostatní má pak dojem, že dětičky se Ti nechovaly podle normy....a Ty to jako normu máš to co tam děti dělaly doopravdy víš jen ty sama...a nevadí ti to...OK.
Ale urážet se, že radši pojedeš autem, aby jste neobtěžovali, mi přijde dětinské. Co to zkusit příště jinak, zkusit ubrat na tom co mladík vytknul. Protože i děti by si měli uvědomit, že by jejich chování mohlo obtěžovat.....

My třeba jezdili pro manžela BUsem, když právě ho někde dohnala migréna a jelikož s mžitkama a pytlíkem u pusy se jezdit nedá, popadla jsem kluky a jeli pro něj....v BUSu jsem jim dovolila maximálně šeptat....věděli, že venku se budou moci hned proběhnou, ale že musí vydržet být hodní.

A docela to vidím jak mi pak jeden nebo druhý líčí, co se dělo ve vlaku a ukončili by to slovy, mami dělat tam tohle v jejich věku.......
Protože vím, že mi občas líčí zážitky z BUSU hlavně odpoledního, ale často to není...tak 2x do roka.