Přidat odpověď

Tutenstein, Zefýr,
jo, to je pravda. Dřív jsem někdy taky třeba vyjela, nejvíc jsem tedy vyjížděla, když byla dcera batole, ale pak jsem se uklidnila a zas všechno dobrý. Ale ani tak žádná velká dramata a itálie. Vůči MM ale i ta itálie kdysi byla, včetně vychrstnutí vína do obličeje, hodu předmětem a tak, ale to i tak bylo spíš na základě jeho provokací, kdy já už dávno vzdávala bitvu.
Zjistila jsem, že to mám tak, že čím víc a víc jsem v pr.eli, tím míň vyjíždím řvu a tím víc si to řeším v sobě a navenek mě to paralyzuje v té formě, že toho zvládám míň a míň a ubývá energie. U nás to trochu vyvrcholilo před Vánoci, kdy jsem se dostala do stavu, kdy jsem nebyla schopná vstát a chystat tradiční oslavu. Nakonec mě museli zastoupit MM a dcera (a najednou to šlo) a já jsem tedy udělala čistě jen jídlo.