Přidat odpověď

No - když to tak vezmu, tak v mým věku byli naši sami a žádný starosti. My se musíme starat o tchýni,z který mě už v současnosti celkem hrabe, lítám s tátou po doktorech, protože on jak se to týká jeho,tak ty informace nepobírá a já zas lítala a zdržovala /ale to my vysvětlil jeden doktor, že to je normální, že pacient je ve stresu a fakt to sám nepobere a proto že jsou rádi, když tam chodí doprovod - i u mladších pacientů. Co se týká zdravotního stavu, tak lítám ještě s babi, máma taky s ní a se mnou chodí, ale u doktora je jak nesvéprávná - zírá, na nic se nezeptá a pak se jen diví. Já na tom pořád ještě nejsem dobře a neví se, s čím se budu potýkat do budoucna. A ještě máme děti, které jsou na nás závislé. Takže opravdu nemám volnou kapacitu.
Moje mamka je zdravá, tchýně prakticky taky - vždycky mi doktorka říká - holka, oni tě jednou zabijou, oni jen kvetou a koukni na sebe. takže opravdu mě se.e snaha mi ještě víc naložit.
ale jak říkám - a´t udělají, co chtějí, ale ode mne ať nečekají podporu.
Asi je načase jim to rovnou říct a nechat už to být.