Aničko, myslím, že jsi v některém příspěvku včera psala, že tvůj syn spí jen 7 hodin a je náročný, takže je nutné se mu plně věnovat. Když jsi to ťeď ale popsala podorbněji, nezbývá mi než tě ujistit, že je nenáročný a nemusíš se mu plně věnovat. Plné věnování opravdu, jak tady holky píšou, znamená, že ho nemůžeš odložit ani z ruky a neustále se soustředíš na vymýšlení nových zůsobů natřásání, chlácholení a zpívání, aby dítě přestalo řvát. Že ani omylem hodinu po jídle není dítě klidné. Že neexistuje ho nechat nejen v postýlce, ale ani na dece. Že mu nestačí se dívat, co děláš. Musíš mu opravdu věnovat 100% své pozornosti furt, a když si chceš dojít na záchod, vědí o tom sousedi kilometr daleko.
Já měla kliku, moje dcera se tímhle způsobem chovala poměrně krátce a pak se začla chovat čím dál normálněji - až dospěla do stádia zcela nenáročného dítěte jako je tvůj syn. Jiné děti se ale tímhle způsobem projevují pořád.
Od té doby, co jsem si to vyzkoušela, jsem hodně alergická na lidi, kteří se diví, proč jsou některé matky na MD na pokraji sil, a proč může být pomoc manžela nevyhnutelná.
Předchozí