Jo a ktomu vracení do práce od novorozeňat.
Napadá mě ilustračně případ jedné mé známé. Pracovala na vysokém postu v jedné dobré firmě a její plat se pohyboval nad desetinásobkem průměrného zdejšího měsíčního plat. Plánovala dítě. Porodila, byla nějakou dobu doma, ale pak s hrůzou zjistila, že z mateřské si nemůže dovolit to, na co je zvyklá, a především, že má některé stálé výdaje nastavené příliš vysoko. Nechala dítě chůvě a šla do práce.
Tak mi připadá, že neplánovala dost dobře. Při jejích příjmech, pokud by opravdu hodně stála o to, zůstat s dítětem, bylo možné vytvořit si dost velkou rezervu předem a stálé výdaje nastavit jinak...
Takže ji nepovažuju za oběť feminismu. Spíš oběť špatného dohadu finanční situace, neochoty smířit se s určitým poklesem životní úrovně (a v jejím případě taky neschopnosti přerušit kariéru).
Při povrchním pohledu by ale přesně spadala do těch tvých kamarádek, které odcházejí od mimin s pláčem do práce. I ona šla s pláčem.
Podle mě jde ale o priority.
(A samozřejmě o společenské klima, to uznávám - tady je normální doma zůstat, takže tě okolí nechá v klidu).
Předchozí