Přidat odpověď

Alraune navíc člověk podle mě dopředu nemusí vědět, co by sám udělal. Fakt nevím. Kdyby mě někdo praštil jednou, já mu řeknu, že se to nedělá a on mi vrazí druhou...nebudu přísahat, že bych nejela na nějakého autopilota a ránu sama nedala. Doufám, že ne - ale nepřísahala bych. Jako dítě jsem jednou praštila, ten člověk mě systematicky úmyslně strašil a děsil, mě v tu chvíli prostě ujela ruka, nebyla to facka, jen ráda do paže, ale vůbec jsem neuvažovala. Ulétlo to naprosto instinktivně. A to mi bylo tak 15. Měla bych pro dítě ve zkratu vic pochopení. Na chválení to určitě není, ale znova ho zbít už vůbec.