Nikdy mě nenapadlo jít za kamarádkou a říct jí že toleruji to, že se jí líbí kluci, takže nechápu proč bych měla jít za kamarádkou, které se líbí holky a říkat jí o tom že toleruji její vztah.
To je tak trochu popření toho že respektuji širokou škálu možností pokud jde o vztahy.
Spíš je to sebedojimani nad svojí šlechetností, které vypovídá o tom že ještě nevím, co je to brát to jako úplně normální situaci.
Přijít za mnou hnědooký že toleruje moje modré oči, tak si řeknu že- co jako čeká a proč mi to cpe. A že on mě nemá co tolerovat, protože není nic víc než já.
Zefyr , presne..