Přidat názor k článku K čemu jsou holky na světě

Monty, tak třeba Z.
První dva dny po narození byl v pohodě, ale pak mi v porodnici nařídili kojení po třech hodinách a že 50 ml je moc, ať mu dávám maximálně 30 a než mi za další dva dny konečně došlo, že je to blbost, měla jsem úplně rozhozený ubrečený dítě, který chtělo pít téměř nonstop, jinak strašně brečelo - do toho začal asi ve třech týdnech věku kašlat (už jsem to tu jinde popisovala - dusil se a dávil i několik minut v kuse až promodrával a reálně hrozilo, že se udusí), pláč to většinou nastartoval, takže jsem musela kdykoli ihned vystartovat a držet ho na vejšku, aby chytil dech - v nemocnici za víc než 14 dnů na nic nepřišli a kašel mu ustupoval pomalu až do osmi měsíců - čili startovali jsme ke každýmu pláči celou tu dobu. Jinak rozmazlovanej nebyl, ani závislej na mámě - oba jsme se u něj s manželem střídali, protože jsme oba chodili do školy, manžel k tomu ještě vydělával. V 11-ti měsících byl poprvé na celej tejden u babičky (to už jsem měla rizikové těhotenství s druhym dítětem a DR. mi zakázal cokoli zvedat). Když se narodilo druhý dítě a chtělo pít "jen" jednou za dvě hodiny, myslela jsem si, že jsem ve snu. Do tý doby mi celodenní kojení připadalo jako standard. Dneska už je Z. docela klidný dítě (zlomilo se to asi ve třech letech), ale domluva je s nim (kvli tomu jak nemluví) pořád těžší než s jeho dvouletym bráchou.

U Evči je to zase v tom, že její syn má atop. ekzém, takže špatně spal kvůli drbání a když kvůli svědění dítě brečí, taky ho nenecháš řvát (i kdyby jen kvůli tomu, že psychický vypětí mu ekzém ještě zhorší). Že je trvale podrážděný je taky docela pochopitelný.

No a pak jsou děti (jako to, které jsem nazvala tuším "vzteklej alarm"), který prostě vážně prořvou celý dny a to i když jsou druhorozený a máma je vzhledem k ještě maličkýmu prvorozenýmu rozmazlovat nemůže ani kdyby chtěla. Můžeš je chovat nebo ignorovat (pokud Ti nepukne hlava), stejně celej den prořvou a aby toho nebylo málo, ještě skoro nespí...