Přidat odpověď

Divné je mi na tom to, že si najednou v roce 2017 novinář vzpomněl, jak v roce 2015 dělal s panem Čubou rozhovor a napíše o tom další článek.


13.6.2015 vyšel rozhovor s panem Čubou.
Novinář ho uvádí takto:

"Existují normální rozhovory s politiky. Mají nějaký rámec, důvod, šablonu... Pak jsou takové rozhovory, nad nimiž kroutíte hlavou, nechápete, jestli si z vás tázaný nedělá legraci, a říkáte si, jak je vlastně možné, že takový člověk sedí ve státní instituci za peníze daňových poplatníků. Rozhovor s Františkem Čubou je tak absurdní, že jsme do něho museli na několika místech vstoupit s objasněním souvislostí a okolností, za jakých probíhal. Upozorňujeme také na měnící se náladu a zdravotní stav zpovídaného i na jeho zálibu v kreslení."

"Popravdě - chvílemi jsme měli o starého pána až strach. Jestli to má smysl, šít do něho, ptát se ho. Jako by občas ani nevnímal naši přítomnost, jako by se skrze nás díval do jiné dimenze. Soucit ale musel jít stranou - František Čuba je senátor. Politik. Zaměstnanec státu, který má prosazovat zájmy voličů. Není prostor pro lítost."

"Komunistické fráze se míchají s jednovětými odpověďmi. Napětí je zjevné, Čuba se ani v náznaku neuvolní. Dává jasně najevo, jak námi novináři pohrdá. Bez zvýšení hlasu, za konstantní povýšené arogance a bez mimiky. Laskavost a velkorysost stáří chybí, moudrost také. I po těch letech je z něho pořád cítit jakási porevoluční zapšklost. Vlastně nikdo z nás včetně Čuby samého nechápe, že k rozhovoru (jeho asistent) svolil."
---------------------------------------------------------

Styl psaní (komentáře) pana novináře Jakuba Kvasničky se mi v tomto rozhovoru jeví jako docela manipulativní. To se nikdy předtím nesetkal s člověkem, který přeskakuje z tématu na téma nebo projeví emoce? Sám přiznává, že rozhovor vedli s úmyslem "šít do něho".