Přidat názor k článku K čemu jsou holky na světě

Monty, podle toho stejného Freuda, je dítě tak do 8 měsíců de facto ve stavu symbiózy s matkou. Je absolutně bezmocné a neodlišuje sebe od zbytku světa. V tu dobu se vytváří základní postoje - jeden z těch postojů pak může být "i když dělám, co můžu" (tj. můžu si uřvat hlavu), "stejně to k ničemu není" (nechají mě řvát).
Jeden z důvodů, proč jsem dceři vyhovovala v tom, že chce být u mě a mít podněty - nevím, proč by neměla dozrát k podnětům, jako je těsný tělesný kontakt, stálý rytmický pohyb a rytmické zvukové vjemy.
Jo když jí bylo 9 nebo 10 měsíců a vymyslela si, že chce v noci každou čtvrhodinu kojit, to už bylo o něčem jiném...:-)
Ale fakt si myslím, že kdybych měla druhé dítě stejné jako první, prostě bych ho tolik nechovala a neutěšovala, protože by to objektivně nebylo možné, ale chudák to dítě. Jsem naprosto přesvědčená, že malý mimino nebrečí jen tak. (Teď nemluvím o tom, že brečí 10 minut před spaním, než usne...)