Nic takového jako objektivně dohledatelné věci neexstuje. Pocit ohrožení nebo úzkost z osamění, pocit bezmoci (vždyť to dítě se ani nepodrbe), nuda - to všechno můžou být tak intenzivní vjemy, že dosahují intenzity fyzické bolesti (srovnej s depresí). Že ty nic objektivně nenajdeš, neznamená, že dítě objektivně netrpí.
To, že ty nechápeš příčiny jeho pláče, neznamená, že to dítě je nemá. Ale jak ti je má sdělit? Verbálně těžko.
Fakt poruchy, které vzniknou v takhle raných obdobích vývoje, je-li matka příliš odtažitá, jsou pak hodně hluboké - z pohledu psychoanalýzy.
Předchozí