Přidat odpověď

Budu se snažit odpovědět tak nějak obecně všem. Syn má o tři roky mladšího bratra a potom ještě ségru. Oba mladší sourozenci jsou hodně družní a je u nás spousta jejich kamarádů, tudíž O. docela komunikuje s těma bráchovýma kamarádama.
Co se týče lyžáků a táborů, na tábory jezdí se skautem a když to vyjde, tak ještě s jednou organizací, ale ne vždy. Potom teda jezdí na týdenní soustředění s tím orchestrem, tam se moc těší s to ho baví (oni tam budou asi všichni stejně tímto směrem postižení).
Ve třídě ale sedí sám, zrovna včera jsme řešili něco ohledně polonézy příští rok (objednávala jsem hory už na příští sezonu, chceme jet do určitého místa v Rakousku) a on jen tak mezi řečí prohodil, že holky s ním tančit chtít určitě nebudou, ani neví, zda tam půjde. A to si myslím, že má v hlavě, jen je hrozně nesmělý, sám se s holkou bavit nezačne.
Ohledně lyžáku, to byl taky boj. Syn chce jet na lyžák se školou, ale na hory jsme začali jezdit teprve minulý rok a on se prostě bojí ty kopce sjíždět (důvod jak to vidím já, před pár rukama jel na skateboardu z kopce a skončil v nemocnici s totálně dodřeným obličejem, kameny mu tahali z celého obličeje a odrané měl i oční víčka - má blok), ale aby prostě nebyl ve škole za blbečka (a nikdo neměl důvod se mu posmívat), tak jsme letos jeli hned po novém roku a byl to docela boj, ale třetí den konečně ten kopec sjel bez pomoci sám...
Na druhou stranu, je jich ve třídě 8 kluků, tři jsou supervhězdy, další dva tak nějak nikam nepatřící a nakonec jsou další tři kluci, kam patří i syn, co se spolu ve škole baví, ale ven když jim syn i volá, tak nepůjdou.