Přidat odpověď

Tak my jsme se s kamarádkou po obchoďáku flákaly. A to byl tehdy tady jen jeden - Prior. A poblíž nádraží, kde se dalo narazit na zajímavé vlasaté týpky, taky to tam monitorovali "esenbáci". Když tam týpkové zrovna nebyli, bloumaly jsme po Prioru dlouhé hodiny. A taky jsme jezdily třeba autobusy na konečnou až někam za město, tam se poflakovaly po okolí, kecaly, daly si v nějaké zaplivané hospodě pivo, případně s oblibou prolézaly opuštěné baráky a zas jely až večer zpět. Organizovaně jsme nedělaly nic. Já tedy stíhala ještě i "ušlechtilé" koníčky jako ruční práce, kamarádka hodně četla. Celkem ráda na to vzpomínám, ale z dnešního pohledu mi to moc nedalo. Kamarádky rodičům to taky hodně vadilo, mým moc ne. A zdaleka to nedělali všichni puberťáci, hodně jich sportovalo nebo se zájmově cílově organizovali a taky se víc věnovali přípravě do školy.
Dcera už je zvyklá mít čas organizovaný a sportuje a jsem tedy radši.