No, Monty, jak to tak popisuješ, že S. nikdy neplakal a vždy dobře jedl spal, tak to máš opravdu štěstí a těžko pochopíš pocity matky co jí dítě přes veškerou péči brečí a brečí. Starat se o syna a o dceru byly doslova nebe a dudy,(spíš dudy a nebe:-)))zkrátka něco naprosto jiného, a to jsem už přiznala, že i dcerka nebyla zas tak umělohmotná, a taky někdy zazlobila. Chápu, že to nechápeš, mě leccos došlo až jsem měla dceru, ty udivené pohledy známých mamin, když jsem si něco se synem stěžovala...taky nemohly chápat.
Přeju ti, abys to nikdy nemusela pochopit, ani u dlaších dětí, pokud je plánuješ, není opravdu o co stát.:-))
Předchozí