Přidat odpověď

Cairo, pokud je to existenční nutnost, pak je to jiné. Jenže u nás nemám pocit, že by to až tak nutné bylo. Navíc třeba příměstský tábor mi tak zásadně nevadil (i když i ten byl přespávací), ale ten dlouhý jo. Vlastně jsem snad do 12 let nebyla nechaná normálně v klidu doma (hele a to mám 2 starší sourozence a do školy jsem se sama vypravovala od 9 let). Jinak přírodní tábor, příměstský tábor, dovolená v kempu, další tábor, dovolená v penzionu. TAK se mi ulevilo, když konečně naši vzali na vědomí, že tohle fakt není pro mě. Jenže oni sourozenci jezdili co to šlo, měli to rádi a nikdo mě nedokázal pochopit, že to bude takový problém a že to budu vnímat stejně i po letech. Nechtěli slyšet/uvěřit, ne že bych to neříkala. Tolik i jako příspěvek k tématu extroverti vs. introverti v rodině a nepochopení rodičů.
Jinak děti na školní akce jezdí - to beru jako povinné, takže když nejsou nemocné, tak jedou, tečka (taky to bývá tak na 5 dní). Na tábor tehdy, když si řeknou. Syn byl, celkem ho to bavilo, ale byl to tábor tématický. Takže odborná část ho bavila hodně, sportovně zábavná nikoli. Už jet nechce, radši chce do práce, je tam pro něj víc zábavy (může se hrabat v technice).