Přidat odpověď

Konvalinko,
to jsem měla podobné, ale mě nenutili, za to jsem jim dodnes vděčná. Program jsem neměla, byla jsem prostě zavřená doma a četla. Ale pocit, že jsem divná, když mě nebaví tábory, jsem měla hodně intenzivní a okolí ho dost přiživovalo. Mně se ani nestýskalo, ale vadila mi neustálá blízkost cizích lidí 24 hodin denně a téměř žádné soukromí. To bych 100x radši chodila i o prázdninách do školy (a po škole volno), než tábor. Možná bych jela s nejlepší kamarádkou, ta na tábory musela, ale její rodiče záměrně nechtěli, abych tam jela i já, doufali, že si tam najde jiné kamarády, měli pocit, že na ni mám blbý vliv a ten pocit mají dodnes.
Dceru ale tábory bavily a jezdila několik let 2x za prázdniny, pak sportovní soustředění, všechno ji bavilo, nechápu to