Mám to stejně jako ty. V mé původní rodině bylo záhodno stále vytvářet nějakou činnost, došla jsem k tomu, že to není nutné. Ráda se občas poválím u televize, když je syn konečně natolik velký a samostatný, že na už občas mám čas.
Kolegyně v práci třeba říkají, že nechodí ke kadeřnici nebo na kosmetiku, protože jim to přijde škoda času. Mně to přijde jako sebemrskání, pořád se hecovat k plnění seznamu úkolů. Nedělá mi to dobře, a tak to nedělám