Mám to jako ty.
A když jsem měla dítě malé, tak by mě jeblo chodit furt na stejný hřiště.
Naopak, když byl čas a vhodný počasí, snažila jsem se jezdit někam dál a zkoušet různý hřiště. A ty, co byly blízko jsem si nechávala na kdy, kdy nebylo počasí nebo čas nebo chuť.
Ale ono to možná souvisí s dětsvím a dospíváním. My jako puberťáci jsem si chtěli povídat, ale přitom nebylo moc kam chodit - hospoda, cukrárna, to stálo peníze, doma by nás rušili rodiče a sourozenci, OC nebyly, tak jsme se courali po okolí.