Myslím že důležitý je nedělat kompromisy - ve smyslu toho, že ti budou všichni říkat, že v tomhletom věku už je přebráno, že budeš muset spolknout že není "dokonalej" apod.
Já jsem nehledala nikoho, byla jsem přesvědčená, že muže už ne, resp. jsem si říkala, že jestli mi život někoho přihraje do cesty, tak musí být právě "dokonalej" že pro mě musí mít absolutní benefity.
Stalo se, potkala jsem chlapa, o kterým si troufám tvrdit, že je největší výhra v mým životě a doufám, že vedle něj umřu. Jednou, za 50 let třeba.
Nehledala jsem, celou dobu co jsem byla sama jsem nebyla na jediným rande, prostě jsem si užívala.
A děti? Děti ho milujou a troufám si tvrdit, že on je. Výhodou je, že má sám dvě holky v jejich věku, takže teď prostě máme 4