Přidat odpověď

Kokesbobes,
no je to asi těžký a trochu i o štěstí, ne že né.
Nedokážu si představit vztah s někým, kdo bude mé dítě třeba jen přátelsky ignorovat.
Měla jsem nevlastního otce (vlastního jsem viděla dvakrát) a svým, velmi nešikovným, způsobem s náma rodinu tvořil. Ale jsem přesvědčená, že stejně nešikovně by to dělal i s vlastními dětmi .
První manžel vyprávěl, že se ho tchyně ptala, jestli si může vzít XY (otec mu zemřel). Řekl, že ne, a bylo vidět, že v dospělosti toho asi všichni litovali. Ale měli dobrého rodinného kamaráda a i ten dělal víc, než co popisuješ ty.