Přidat odpověď

Já bych taky raději hladověla, než jíst něco, z čeho se mi dělá blbě. Jako dítě jsme byla hodně vybíravá, ale fakt jsem ty věci prostě nebyla schopná pozřít. Věkem se to postupně otupovalo, některý věci jsem začala dávat až po 30. Malou mám se senzorickou přecitlivělostí, tý stačí jen čuchnout či opatrně vystrčit špičku jazyka, a většinou konec. Kdo nezažil, asi nepochopí . To málo co jí, nás zejména teď v zimě stojí dost - je hodně na zelenině a ovoci. Tuhle mi skoro vyletěla z vozíku v Lidlu, jak vehementně se sápala do regálů. Babča, co jsem vedle ní vybírala celer, se podivila, po čem to dítě jde, a tady? No po čem, zmerčila tam baby mrkvičky...ani u čokolády tak nejančí, tam akorát když tak ukáže. Uhrála jsem to svazkem mrkve s natí, za o něco málo vyšší cenu je toho přeci jen o dost víc. Že ta normální balená už touhle dobou není ono, v tom má naprosto jasno, na podzim se jí ještě ochotně cpala ve velkým.