Přidat odpověď

Jediné, co by mě zajímalo - určitě myslel vážně, že mu nevadí, že na ples nejdete?
Pokud ano, neměla bych problém a on tedy zřejmě taky ne.
Pokud ne, brala bych to jako průšvih - snaží se mi vyhovět, že tam nemusíme, chtěl by nás tam, ale obává se to vyslovit nahlas. Třeba se cítí v kolektivu nejistý, nepřijatý, naše nepřítomnost na plese, kde asi budou mít ostatní spolužáci rodiče automaticky, může být synovi nepříjemná, atd...domýšlím si třeba blbosti. Syn míval totiž potíže se v sobě vyznat.

Já sama budu mít maturanta příští rok, je mimoň, od první třídy a pak od primy býval hodně sám, nakonec si to sedlo, šel s nimi i do tanečních (tenkrát neměl/nechtěl svůj telefon, takže domluva o tanečních byla "Paní Martino, prosím, přihlaste Pepíka do tanečních, bude to dobrý"), naučili ho se oblíkat na koncert (od nás rady nepřijal, přece on je stále stejný, proč měnit vnější slupku), občas ho upozorní na další věci, kterými by v běžné společnosti mohl být na obtíž...jsem jim hrozně vděčná. On jim to vrací tím, že pomáhá komukoliv s jakoukoliv přírodní vědou. Začal se smát, chodit s nimi občas ven - kino, oslava (plesy teda ne). Takže myslím a doufám, že maturiťák bude v podobné verzi - půjde jako ostatní, bude tam mít rodiče jako ostatní, zatančí si jeden tanec s matkou jako ostatní. Pak si půjde po svých a já i on budem v pohodě