Přidat odpověď

Susu, mám naprosto stejný názor. Když na něco nemám, holt si to musím odříct. Byla jsem takto vychovaná a vedu takto i děti.
Př mám známou, co se dostala do dluhů kolem půl mega kvůli providentu (nepočítám už to, že jim sebrali bydlení). Když jsem se ptala, co ji k tomu vedlo, tak mi řekla, že kluk chtěl to drahé lego na vánoce a ona mu prostě nedovedla říct ne. Tím to začalo a zjistila, že je to celkem jednoduché, důsledky si prostě nepřipouštěla (prý já jsem věděla, že když mu řeknu o půjčku, providenťák vysází prachy na stůl....). Její syn je kamarádem našeho kluka a byla jsem účastníkem jejich rozhovoru, který mě teda vytočil doběla. Kluk se mě ptal, zda půjdeme do cirkusu. Řekla jsem, že ne, protože další týden budou hody a peníze utratíme za kolotoče, kdybychom šli do cirkusu, nemohli bychom na ty kolotoče. Načež kamarád začal našemu klukovi vysvětlovat, že jeho mají rodiče raději než my našeho kluka, protože jemu dá maminka na cirkus i kolotoče. Přitom vím, jaké problémy mají, berou půjčky a nesplácí, nový mobil, notebook každý rok a spousta dalších zbytných věcí je ale samozřejmostí... Prostě to nechápu, nejhorší je, že ty děcka v tom vyrůstají a berou to jako samozřejmost....
Mimochodem, náš kluk to lego chtěl taky, přestože jsem na něj měla, nekoupil a jsem ho.... Ať se hezky učí, že nemůže mít všechno, co si umane....